PRO ŽIVOT.

Jaroslav Vrchlický

Jak slunce já jsem nechal naděj v své srdce svítit na chvíli, jas minul teď, zas hlava spřádá své staré sny, na které padá stín mohyly. Já díval se zas v dívčí oči, v jich záři doufal šťastný být; ta báj zanikla bez ozvěny, čekáním dlouhým unavený jde spat můj cit. Můj duch nad pustou žití stepí ční jak v podzimních mlhách věž, leč myšlének dav, zpěvní ptáci, se zvolna s její římsy ztrácí, spat snad jdou též. Nač opakovat staré stesky? Co platno klnout osudu? Já s písní přišel k světa dveřím, teď lhostejně stín chladný měřím svých přeludů. A ten mi roste nade hlavou, s ním v jedno srůstá i svět sám, šum vlny i pták na haluzi mne volá v línou k hrobu chůzi: je všecko klam! Co zbývá? – Umřít jako jiný, kdo za štěstím se opozdil, a věřit, když i slzy spadnou do rakve mojí na tvář chladnou: že klam to byl!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

148. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Byl šťasten jsem... (Adolf Heyduk)
  2. None (Karel Babánek)
  3. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. SLUNEČNÝ DEN V JESENI. (Antonín Klášterský)
  5. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. SLOKY SENTIMENTÁLNÍ. (Božena Benešová)
  7. Píseň úvodní. (Jan Červenka)
  8. VZPOMÍNKA. (Ludvík Lošťák)
  9. OBZORY SE ÚŽÍ... (Karel Hugo Hilar)
  10. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)