Jak zvláštní jasno je venku takové chorobné šeré(Na)
podzimní šeré jasno pozdního odpoledne(Na)
Tak pohled dálně to nese až teskno z únavy zraku(Na)
z lad širých opuštěných které kol parku se strou(Na)
Pískání proniká z dálky s úzkostným bolestným jekem(Na)
nahého vražděného uprostřed bezlidné pláně(Na)
v té čiré a širé a siré studené prostoře dnes(Na)
V studené bezútěšné modravé Nekonečno(Na)
pohledu uniká výš to nebeské klenuté Nic(Na)
po kterém oblaky bílé tak teskně do dálky plují(Na)
tak trpně v širo se ptýlí tak marně v prázdnu se tratí(Na)
snílků jak neplodný život snílků jak bláhové dny(Na)
Jdeš parkem prostornějším v té smutné nahotě stromů(Na)
jež svoje komolé údy na větru rozkývané(Na)
a celou svou starobou chudobou porobou ukazují(Na)
Jdeš Sám jdeš A přec ó tajemný samoty duchu(Na)
jdeš jak bys nekráčel sám jdeš jak bys průvodce měl(Na)
jdeš jak bys na cestách všech zdravil a potkával duše(Na)
jak na cestách tvou které kříží zněly by hlasy a smích(Na)
Tvář dívky před sebou uzříš v běhu teď stanula náhle(Na)
říčna a udýchána vlas po stranách zcuchán a zježen(Na)
paže hle bezradně vztáhla zrak ztrnul veliký vpřed(Na)
teď hlas slyšíš soudruhů z dětství Už z dálky zaléhající(Na)
teď bratrův teď jak by matky sedící u stolu zde(Na)
u stolu prázdného nyní bez židlí v pustotě smutné(Na)
teď jak bys s přítelem stanul a je vám oběma patnáct(Na)
šibalský satyrský úsměv jak vždy se u úst mu chvěje(Na)
zlatově září mu zrak zvážněle herecky čelo mu nazvedá šprým(Na)
Z jinošství zjevy a hlasy s jinými z dětství se mísí(Na)
kol tebe stínem se mihnou ozvou se dechnou a ztichnou(Na)
z hlasů těch zjevů spodní jak tón by jsi slyšel(Na)
Jsme a přec zároveň nejsme jsme fantomy fluida zbylá(Na)
po rušném životě tom jenž hýbal se hlučel zde kdys(Na)
na všem zde uboze tkvíme bezradné bloudící stíny(Na)
beztělé vzpomínky echa nešťastná strašidla jen(Na)
Věru tak skutečné živé tady jsme byly a šily(Na)
a teď tu nejsme oh nejsme co zdáš se vnímat je klam(Na)
bytí to zavražděného poslední pozdrav a povzdech(Na)
úsilí poslední myšlenka marná které tu pro navždy zaklel(Na)
Čaroděj nejukrutnější vrah všeho živého Čas(Na)
Minulost toho jsme parku minulost poutníku tvá(Na)
Na tvou se věšíme duši šíj její sklánějí tisknou(Na)
tížící naše paže vysvoboď vysvoboď nás(Na)
Nikoho nepotěšíme stínový obraz a hlas(Na)
každému těžko jen teskno smrtelně teskno je z nás(Na)
bloudíme bez užitku bloudíme bez účelu(Na)
hledáme včerejšek svůj vtělená marnost a běda(Na)
jsme a přec zároveň nejsme jsme jenom z podsvětí stíny(Na)
dej svojí krve nám napít osvoboď osvoboď nás(Na)
Tak tě to skličuje ticho jež přes to přeludným smíchem(Na)
dusotem honičky u zdi tak jasně se doznívat zdá(Na)
klamný jak třináctý úder když skutečných odbilo dvanáct(Na)
že bys je prorazil upíra blanité křídlo(Na)
snem jež tvou zaléhá duši na zašlou amora sochu(Na)
dvakráte klepneš Ó hrůza(Na)
Z dutého nitra stonem jak z hrobu že až se zachvíš(Na)
v tichu tom zasní to Bylo(Na)
Besídky železa tkneš se jak ruka mrtvých je ledné(Na)
v tom hle náhodou pouhou zvedší se křídlo větru(Na)
zadýchne tišinou parku zašumí po jeho cestách(Na)
tajemně zašeptá v křoví ze sna jak skuhravým zvukem(Na)
železných hřbitovních vrat zavrzá korouhvičkou(Na)
na střeše altánové Stromy se zachvějí chladem(Na)
samotou úzkostí smutkem zakývnou pahýly údů(Na)
Teskno tak teskno je v duši Tolik ti náhle je líto(Na)
toho co krásně jsi žil toho co nežil jsi víc(Na)
A kráčíš okolo vily k domovním železným vratům(Na)
ven jimi vycházíš staneš a zasněn dolů se díváš(Na)
Zde tedy cesta je k městu živým kdys vroubena plotem(Na)
lípovou vůní tak sladká lip stínem tak důvěrně stinná(Na)
v bzučení táhlém chroustů tlumeném hovoru chlapců(Na)
v korunách vonících lip za jarních večerů kdys(Na)
K městu a škole to cesta Jak dávno co školák jsi byl(Na)
Na zádech nesl si tašku v hlavě sny zmateně krásné(Na)
o světě životě velkých bláhové klamné sny(Na)
Oh kde dnes zůstal ten z druhdy důvěrný na cestě úsměv(Na)
důvěrně známých lidí a domů a dvorků a krámů(Na)
kde péče rodičů teplá úzkostně důležitostná(Na)
Kde z druhdy úsměvy jsou kde tehdejší chlapcovy slzy(Na)
Oh kde dnes je onen chlapec Je on to tady jenž stojí(Na)
sirotek cizinec illusí pozbyvší nemocí zlomený vích(Na)
v opačno tam tam zas jde k nádraží cesta(Na)
k výstavné kolonii koupané v alejích stinných(Na)
tak snivá v luceren stínech kynoucích z nádraží světlech(Na)
při zvučných nárazech vozů a táhlém hvízdání vlaků(Na)
ať v jarním zvlnění vzduchu ať v zimním nehnutí sněžném(Na)
k dostaveníčkům to cesta(Na)
Jak dávno co jinoch jsi byl(Na)
Tu v ruce hýčkal si knížku tu kytičku růžových poupat(Na)
a v hlavě včelí roj bzučících představ milostných možností sladkých(Na)
i hnízda však syčící spletených hadů předsudků pochybností(Na)
Oh kde že zůstal ten z druhdy snivý i mučivý zájem(Na)
na dívčích pohledech gestech postojích přízvucích slovech(Na)
kde něha zbožně až teplá k jich údům vlasům a šatu(Na)
smyslně mystické téměř z vůní jich opojení(Na)
Kde dlaně rozechvělé dlouhý hladivý hovor(Na)
k dobrou noc podané v ruce se chvějící ručce(Na)
váznoucí vyznání v šeru chvějivé dotyky němé(Na)
a dlouhé tažení smyčcem polibků blouznivé kouzlo(Na)
až s šumícím mumrajem v hlavě spolu se svářících dojmů(Na)
večerem plným vůně v průvodu ohlasů hlasných(Na)
vlastních tvých kročejů domů návraty potácivé(Na)
Kde že dnes jsou ty všechny jinošské blouznivé vzněty(Na)
kde všechny tehdejší prolité hořké jsou slzy(Na)
Oh kde že zůstal ten jinoch(Na)
Je on to tady jenž stojí(Na)
stárnoucí otec ženáč pelichající morosní sýc(Na)
Odešels pryč je všechno prožils dožils a všechno je pryč(Na)
Ty tam jsou tvary a barvy a zvuky ty tam jsou tváře a hlasy(Na)
ty tam jsou zájmy a úsměvy slzy beztvaré čiré(Na)
němé i v hluku lhostejné bezúsměvné holé a cizí(Na)
vše na tě na cizince zevluje zeje a čiší(Na)
z těch časem vyměněných kulis a herců a her(Na)
Tajemství času mystické strašidelné(Na)
tragiko času bezedná strašidelná(Na)
Uprostřed skutečnosti jasné tak všední a známé(Na)
cítit a žít své já tak skutečné známé a živé(Na)
a prostřed té skutečnosti jež míjí a v neznámo zniká(Na)
s domy jež zmizely v prachu s tvářemi které už shnily(Na)
s hlasy jež zněly tak živě a přece už nezavzní nikdy(Na)
vidět a cítit své já se měnit a stárnout a chladnout(Na)
žití a světu vždy dál smrti a zásvětí blíž(Na)
V městě jež tvým kdysi bylo a přeludně cizím se stalo(Na)
přelud jsi v hodině této v onom kol šeření němém(Na)
kdy jak bys nad městem nad sebou přeludný vznes se a stanul(Na)
duchovým přelétl zrakem vzdálenost času a nitra(Na)
účtuje se vším co bylo ať kolem tebe ať v tobě(Na)
Co že dnes splněnou touhu od touhy zklamané dělí(Na)
Čím láska urážka bolest v zrcadle časové dálky(Na)
Tak hle se příkrov času tišivě na všechno klade(Na)
prožité s prosněným stejně v kouzelných barvách se mísí(Na)
jedinou neseno hudbou splývá jak v jediný sen(Na)
Zasněný tesklivě ještě podzimu podvečerního(Na)
míjení tesklivým sněním opředen ještě a přec(Na)
změněný smířený nějak vracíš se v zšeřelý park(Na)
Pískání zdaleka letí svobodně vítězně jasné(Na)
tím moudrým mlčením parku v té sklenné čistotě vzduchu(Na)
v té k Věčnu otevřené svobodné prostoře dnes(Na)
v dálných nad hlavou výškách v modravém bezstropém šíru(Na)
oblaky plují tak lehce svobodně vlídné a klidné(Na)
tak gestem žehnání s Výše ptýlí se taví a tratí(Na)
v etheru Věčna jak světci mudrci smíření s vším(Na)
v moudrém ztišení parku jinak teď stromoví starci(Na)
vzpřímeni vážně a klidně na tebe poutníka zří(Na)
Časné co pouhý jen orgán ve službě Bytosti Vlastní(Na)
květ listí osudně zašlo ale co na tom(Na)
Stromů hle Podstata Vlastní důstojně v strohosti přísné(Na)
pro nové rozkvěty sklizně dále v nich přetrvává(Na)
Podzime tajemný sade kterým se neslyšně vchází(Na)
v oblasti Vyššího Smyslu Dobře vím tebou již kráčím(Na)
pod mou už kročejí tesklivé vzpomínky pouhé(Na)
zašlého navždy mi léta šelestí listí a chrast(Na)
Po tak jen neplodném Letu zároveň nudném i krutém(Na)
s vedry v nichž překotným zráním bolestným praskáním v klasech(Na)
osení sklánělo hlavy a listy předčasně uschly(Na)
prudce vždy vystřídanými krisemi přívalů bouří(Na)
jež tolik zpožděných květů a předčasných zničily plodů(Na)
už jenom z dálky jak zřím a slyším vábit mě Jaro(Na)
blouznivou Života Illusi tvůj to ó Sansaro Maya(Na)
přeludně měnivý barevný závoj a křídlo a sen(Na)
Bytí jen larvy barvy a stuhy a duhy(Na)
zvuky a hluky a srdce tluky a muky(Na)
dočasné smrtelné vonící květy(Na)
měnivé marnivé laciné cety(Na)
žíznivé rety a jejich bludné blouznivé věty(Na)
blouznivé blažící lásky mučící lež a žádost i žel(Na)
Nuž tedy vítány buďte vy čiré dálky a výše(Na)
prospektů pokojné širých linie čisté a přísné(Na)
obraze zhuštěný zvnitřněný v pokojné duchové zrání(Na)
v Sen Skutečnost duchovou vyšší(Na)
toho co ode vždy bylo toho co za vším jest(Na)
Bytí a Moudrost a Věčnost(Na)
A domů domů Tak volá to mysl i srdce(Na)
životem zklamané unavené kdy prostřed skutečnosti(Na)
oněmlé odcizené v zšeřelý podvečer žití(Na)
chladem a steskem se choulíš nešťastný Odysseve(Na)
Domů oh domů tak v duši i srdci mi zní to(Na)
v tichu tom přišeřelém příznačným motivem stesku(Na)
mysticky jinotajně básnický kolovrat snů(Na)
A doma v světnice ticho i v zemdlené tělo i duši(Na)
zároveň jed i balsám tisící uspávající(Na)
prolíná záludné šero teď stále více a více(Na)
na věci stínem a smutkem na gesta vadnutím padá(Na)
stlumením na zvuk i hlas myšlenky v širokých kruzích(Na)
opřádá obzíravým mysticky hudebním snem(Na)
Ten nyní kolovrat tichý pod prsty básníka snílka(Na)
blouznivě vrčí a hrá z kužele třpytného niť(Na)
souká se teskná a nyvá a přec zas kouzelná tak(Na)
Oč všechny stanice žití Setkání loučení smrt(Na)
mocněji důvěrněji k duši teď promlouvají(Na)
Vzdálené prostorem časem tak jasně možno ti zírat(Na)
dívka jak z pohádky v kouzelném zrcadle svém(Na)
zírala rozteskněná vzdálený milých svých kruh(Na)
Teď když se k večeru chýlí když šero a ticho se sneslo(Na)
na zem a v příbytek lidský(Na)
teď když se připozdilo teď když se ztišilo teskně(Na)
v duši mé opuštěné(Na)
když podzim jen v zrcadle snu a v illusi vzpomínky vrací(Na)
krásný a bolestný obraz života snažení mého(Na)
teď když jsem více než tělo sám stal se přelud a duch(Na)
slétáte v světnice přítmí ke mně se slétáte blíže(Na)
vy stíny(Na)
Nehmotné plynulé tělo s tmou zpola splývající(Na)
značené v obrysech pouze bez váhy barvy a tvaru(Na)
bez kroku bez hlasu(Na)
vážny a němy(Na)
duchově tajemné duchově přísné(Na)
Ó stíny vy stojící v dveřích vy po stěnách němě se chvící(Na)
ó stíny vy duchové snů vy těla vzpomínek tuch(Na)
Vy v nichž snad perisprit těch kteří kdys odešli bloudí(Na)
loučení poslední hlas poslední ruky jich stisk(Na)
Odešli letos či loni Či dokonce před mnoha lety(Na)
Jsou v cizině Nebo snad mrtví Či jinak změněni zcela(Na)
Neb jsou to bytosti sněné v mládí kdys podivné době(Na)
snů tužeb fantomy snad setkané v duše jen tmách(Na)
Ať jakkoliv jisto je tolik To nejsou bytosti s krví(Na)
bytosti přítomné chvíle svým tělem bydlící zde(Na)
To podivní občané říše tajemné podobné oné(Na)
již zřít lze v zrcadlech vodních říše jež Minulost zve(Na)
Snů představ mystická oblast Podsvětí říše to temná(Na)
kde vládnou mluvící němí kde stíny duší se plouží(Na)
těch které Tajemné Řeky ze světa odvezl tok(Na)
tam odkud promlouvá mnohé poznáním hlubším a vyšším(Na)
prověčným smírem a velkým na dálku požehnáním(Na)
také však výčitkou těžkou marností prověčnou vinou(Na)
pohlíží na nás mnohé v kletbě jíž nesejme nic(Na)
To tajemný mocný kruh Mrtvých Kdo v říš tu často se dívá(Na)
je víc sám mrtev než živ Mrtev pro tento svět činu(Na)
Než světem duchovým ovát tím co zde přítomno není(Na)
tím však co prověčné je neb bylo určeno jednou(Na)
životem bezčasým žije(Na)
Hrou stínů zdá se mu jen(Na)
svět skutečný je vším svým světlem(Na)
a říší Praskutečna ten stínů kouzelný svět(Na)
Ten zdá se mu ovládá vše jak ovládá Loutkáře ruka(Na)
ta ruka již stínový obraz na stěně kulis lze zříti(Na)
svět loutek lomozný tak sebe víc osvětlený(Na)
Podzime tajemná dobo Ty světlem luny a lampy(Na)
snu světlem kouzelné teskným věcí tvář oblévající(Na)
Ty okna zalitá modrem snu modrem oblohy dálek(Na)
příbytků dusí okna teskně nám ukazující(Na)
Čase kdy záhadná bytost jíž prosté jméno je člověk(Na)
půl pravomocný občan půl cizinec na této zemi(Na)
víc věří v Sudiček dar než ve vlastni vůli a moc(Na)
Kdy se mu zdá zde být všechno určeno tajemným řádem(Na)
mlhavou duchovou přízí kouzelně opředeno(Na)
přízí za jejíž konce gestem jen duchově lehkým(Na)
pohybem Nejvyšších Bohyň tanečně suverenním(Na)
Moiry k skrytému cíli s výše své hýbají vším(Na)
Chvíle ty podvečerní vzpomínek pohádek chvíle(Na)
chvíle kdy kolovrat snů ze skrytých béře se koutů(Na)
by třpytě se na světle lampy úsměvně zlatém a teskném(Na)
do oken zalitých modrem tajemně broukal a pěl(Na)
Toč se mé vřeteno snů Zpívej svou stříbrnou hudbu(Na)
víl elfů tajemnou píseň Duchová útlá má niti(Na)
básníka bílými prsty z kužele zlatá se viň(Na)
na světle měsíce lampy snů dálek kouzelném světle(Na)
mystická zvonící příze modravým světlem se sviť(Na)
Měsíci zašlého žití neskutečného světla(Na)
tajemný magický světe(Na)
z mystické propasti Noci vystouplá kouzelně mocná(Na)
podobo studené kruté podobo panenské věčně(Na)
Bohyně Artemidy Té Jejíž zasvěcen chrtům(Na)
kdo Její podstatu nahou panenskou jedenkrát uzřel(Na)
Zářící Artemido napni svůj stříbrný luk(Na)
srdce mé připravené(Na)
Hekaté Kouzelnice napoj svým magickým světlem(Na)
i mého ducha i srdce způsob svým uměním tajným(Na)
ať já tak tělesně živě úzkostně živě vždy lpící(Na)
na světě světlém a hlučném na já svém chorém a slabém(Na)
změním se uvyknu dřív(Na)
nežli se dostaví večer(Na)
a než mě oponou černou odloučí od světa živých(Na)
zahalí rubášem černým zhltí a rozpustí v Sobě(Na)
širá a tajemná Noc(Na)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
42 |
| Celkem veršů: |
275 |
| Neurčeno: |
275
(100 %)
|