JARO A VĚČNO.

Zikmund Winter

Květiny vo touž v sklecích(J5m) a venku Slunce zpí(J3f) Tam na Slunci dnes jen světlo smích(J4m) stesk květin skly stropu se (J4f) Dnes hochů srdce zří v svět vzdále(J5m) v krajiny krás okny teskných sně(J5f) To touhy jim zlé mlá přadleny(J5m) tako v hla předou obrazy(J5m) že konce tesk jak tomu přástvu ne(J6f) I dívkám úz ňader jizba dnes(J5m) svá okna srdce Lásce otra(J5f) Z těch sny jich vzléta a v širých dálkách kdes(J6m) svým křídlem blouzni pozdravem jaru vla(J6f) A přec tam venku ach tam Nekonečno je(J6m) To Jaro Život je jen opoje(J5f) A tak co ven je k ukoje zve(J5m) přec pro ukojením nasycením ne(J6f) Ven dostanou se a hle zapláčou(J5m) ti hoši dívky i ty tesk květy(J5f) Že nikdy dosytit se nemohou(J5m) že před nimi vždy dojmů no světy(J5f) svou nekonečnost rozestrou(J4m) již nikdy obejmouti nemohou(J5m) již nikdy pobením vypít nemohou(J6m) že čím víc pi tím víc žíz mrou(J5m) nemo Věčna ludnou a zlou(J5m)