Dnes moje srdce touží někam v dál –
je nějak samý pláč a samé usmívání...
Jak někdo vánoční by hymnu zazpíval
v samotném srdci mém při slavném světel vzplání!
Na nebi, v řece, v oknech, v zrcadlech
třesavá světla v samých odrazech,
– jak možno snít jen v nejkrásnějších snech –
ční do výše a nesou výš můj sen!
V mém srdcí radosti cit, celý postříbřen,
jak vlasy Stromu v tento Štědrý Den,
tak do daleka, do daleka svítí...
Ó, jaký tichý šum kol, jak se všechno třpytí!
Tak povzneseně slavně možno dnes jen sníti!
Tak volno je, tak lehko k úsměvu!
Tak srdce úsměv samo, pranic víc!
Jak v dálce, ve výší by křídla andělů
čarovně zvonila všem snivým duším vstříc
a nesla s výší vzkazem plesné gloria;
jak Boha samotného velká fujara
by slavně zavzněla –
tak září, zpívá celá duše má!
Vše, vše dnes září – okna, zrcadla...
Je zbožným zrcadlem dnes celá duše má!