Housle v duši.

Zikmund Winter

Svou hudbu ve svém nitru uzavru a v tÓnech houslí mezi břízami na stesku duše své ji budu měkce hrát... Já měkký houslista, já jemný ciseleur. Ať blouzní po volnějších obzorech, ať smutkem pokusí se roztát v nekonečnost: Chci dát své touze v houslích sordinu – a bude jemnější co snění, tesknější... Co smutek duše mi? Co věčnost stesku? Vše smutky duše své v kov hudby rozestomím, stesk věčný k ženskosti si v rytmy vyšílím, beznaděj zdusenou do vonných písní vleji: Já měkký houslista, já jemný ciseleur... Co smutek duše mi? Co věčnost stesku? Co teskná marnost snu, jež z dálek, v nich se ztrácí? Tu hudbu jarních míz a slunce v jeseni vytříbím k pláči melodických slok, z rýmů si v zvoncích věčnost vyvoním, zazvoním, zpláču – jemný ciseleur...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

114. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přelud. (Julius Alois Koráb)
  2. XIV. Když touha v písni vane k ní, (Gustav Pfleger Moravský)
  3. Zase budu zpívat!... (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. BÁJ LESA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Má milenko, MŮJ HOVOR MLUVA TICHA, (Adolf Racek)
  6. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  7. ANDANTE. (Karel Babánek)
  8. Touha. (Rudolf Pokorný)
  9. Já pěji písně o ní. (Ervín Špindler)
  10. TVÉ BYTOSTI. (Adolf Brabec)