KRÁSNÝ PTÁK.
Nádherně průsvitný, zářivý ptáku,
s modrými, volnými, krásnými křídly,
z pohádek o Štěstí Chocholouši –
veliká Touho velikých Snílků!
Tolikrát ptám se, vida Tvé tělo,
Tvou krásu, Tvůj let – tak nezvyklé Zemi:
Kde Tvoje Vlast, ach, kde Tvoje Vlast?
Nikdo to neví. –
Ach, jsi tak krásný,
oči až bolí od Tvého lesku,
když rozpneš křídla – tak šumně, tak šíře,
tak volně, tak slavně,
vzhůru se vzneseš – volně a čarně –
Obloha celá od Tebe září,
jak zvolna letíš, letíš a letíš – –
jaký to let, oh, jaký to let:
Hrdý a smělý, světlý a skvělý,
bolestně rozpiatý – jaký to let!
Miluješ oblohu modrou a širou,
modravě zasněné vrcholky hor,
modravá, volná, vzdálená moře,
97
ty všechny nejvíc vzdálené kraje,
ty nejvíc vzdálené končiny výší –
vše nejvíc modré a vzdálené odtud,
místem a časem, vzhledem a žitím –
tam stále létáš, tam stále vzlétáš,
tam ale nikdy, ach nikdy, ach nikdy,
docela, docela nedolétáš!
Znovu a znovu vždy před Tebou obzor se sklání,
nad Tebou ve výších stále je Výše –
Nezřená Země, Ideál Věčný – – –
Krásná, však marná, věčná Tvá pout!
Ubohý cizinče z krásnějších krajin,
teplejších, zářnějších, nežli jsou naše –
jakým to osudem zalét’ jsi k nám?
U nás Ti nikdy zdomácnět nelze,
u nás je chladno, u nás je šero,
u nás je bezbarvo, hlucho a mrtvo –
u nás, kde vládnou zákony tíže,
křídla se zvedají ztěžka, a nápor
dřív nebo později únava stíhá.
U nás prach zemský odbarví časem
sebe víc nádherně barevná křídla.
U nás, kde zloba a boj jenom doma,
zraněno padá vždy v posled k zemi
i to, co vzletělo mocnými křídly.
Se Země metané kameny tvrdé,
kameny hranaté, špičaté – běda! –
hledají tělo Tvé, nádherné tělo!
Z průsvitných křídel, modrých a šumných,
krev se Ti řine, krev červená, těžká –
smrtelným stal jsi se na Zemi Smrti!
98
Mírní se let a třepou se křídla –
na zemi klesáš – oči tak teskní –
krev těžká, červená v praméncích stříká –
pak už jen řine se, po zemi plazí,
na zemi ssedá...
Modravé peruti o zem se tlukou – – –
třepají v křeči vykrvácení...
Překrásná hlava se v bolesti kloní,
v bolestné výčitce oči Ti hasnou...
Daleko Vlasti Své, neznámé Vlasti,
hyneš můj čarovný, modravý ptáku,
z pohádek o Štěstí Chocholouši –
veliká Touho velikých Snílků!
99