SONET ČASOVÝ O KRITICE.

Emanuel z Čenkova

SONET ČASOVÝ O KRITICE.
Ó, kritika, jež má tak ostré zuby, jest pes, jenž hlídá cestu k Parnasu, nezvítězí-li její štěkot hrubý, tož poetovi skočí do vlasů. Ta kritika, ta slízá veršů rosu, a do lýtka pak kousne trhavě; též po mně chňapla, spolkla sonet – vosu – ten do tlamy ji bodl krvavě. Leč kritika nezhyne nikdy hlady a jako jezuit vždy ví si rady: „Že prý v mém verši není vtipu šíp.“ Též redaktoru šeptá cosi rtoma: „By sonety mé zavřel hezky doma, že bude – pro mne mnohem líp!“ 43

Kniha Chmury a červánky (1898)
Autor Emanuel Čenkov