KVĚTINY.
Z papírků pestrých tvoje ručky urobily
tak jemných květů fantasticky vábnou směs,
jak pod kouzelným proutkem laškující víly
pod tvými prstíky se růže vytvořily,
mák, jiřiny a zlatý déšť... Ó, jaký ples!
Tak sepjal se květ ke květu, list roste k sněti
a luzná kytice hned byla hotova;
já zřel tvou bytosť tvůrčí rozkoší se chvěti
a přitulil jsem tebe tiše do objetí,
však tajnou radosť svou jsem nevdech ve slova.
Hned jemnou výčitkou tvá ústka šveholila:
„Já květy zrobila;... a ty se nedivíš?“...
– Ó, nedivím, já zvyk’ juž čáru tvého díla,
vždyť ty’s v mé sprahlé duši dávno vykouzlila
s písněmi jaro celé, nejen květů říš!
79