SVATEBNÍ CESTA.

Emanuel z Čenkova

SVATEBNÍ CESTA.
Jak ptáče tažné ty chceš se mnou k jihu, kde kvetou oranže na jezer pobřeží, kde krásy pramen léčí duše tíhu, kde příroda v boj nový ducha osvěží? A blouzníš, děvče mé, že půjdem spolu kams’ do Švýcar, kde bouřně šumí vodopád, pod majestátem Alp že v milém dolu já stokrát vřeleji tě budu míti rád? A nad románem sníváš roztouženě, že na čas okusíme život vířivý tam v městě přepychu, na dálné Seině, jenž vře jak šampaňského pohár pěnivý?... Ach, nikoliv!... Mně stačí koutek země, na jihu Čech, tam mezi lesy, horami: nad rovem matky mé se přitul ke mně a vyschlý rov ten skrop též svými slzami! 81