Dech země.

Emanuel z Čenkova

Dech země.
Zář sluneční na plavé lány klasů proud zlata lije roztavený v jasu, a čistý, chvějný vzduch tam v dáli halí pod svou klenbou táhlou tu širou krajinu a neobsáhlou jak pod obrovský modrého skla kruh. A silnice zřím, zahrady a lesy, luk pásma, zrcadla vod v ladné směsi ležeti v hloubce níž; ze sprahlých plání výpar teple vlídný a vůně pryskyřic, šum větru klidný, jak velkých ňader dech sem stoupá výš. A tajný oddech... velké matky Země mne ladí do modlitby míru jemně, tak tiší bouřný cit a vlévá zvolna prsoum uzdravení a duši skýtá dumné, tiché snění, do žití vírného ten světcův klid! 21

Kniha Eros a Psyché (1890)
Autor Emanuel Čenkov