LÍPA.

Emanuel z Čenkova

Před oknem jizby, kde máť umírala, spleť větvoví jsi, lípo, rozstírala a balsám lila ve vzduch pelem květů svých; pro úpal dnů ty’s byla hebkou clonou, tak mírně šeravou a libovonnou a těchou pro matku za chvílí posledních. Ó lípo! sterých listí tmavou sítí ty’s matku chorou tajně chtěla skrýti před ledově tím krutým Smrti andělem, ty’s chtěla bránit v žalném listů chvění, by vtisknout nemoh’ zrádné políbení na čelo matčino svým mrtvě chladným rtem. A přece stalo se!... Je dokonáno... zřím oknem pokoje v podzimní ráno, kde mlha dýchá mrazivě už drsný chlad: pláč větru hrá si v listí opadalém, a lípa sténá jako vdova žalem a zoufale rve sobě s těla všechen šat.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

794. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  2. VZPOMÍNKA NA MATKU. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Vdova. (Václav Antonín Crha)
  4. 54. Duje vítr doubravinou, (Josef Kuchař)
  5. Píseň poslední erotiky. (Stanislav Kostka Neumann)
  6. 3. V záhoně poslední rozkvetla růže, (Karel Babánek)
  7. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. V OKNĚ MÉ SVĚTNIČKY (Josef Kuchař)
  9. NA HŘBITOVĚ. (Josef Václav Sládek)
  10. Requiescat! (Xaver Dvořák)