Pokoutní kavárna.
Když v křivé uličce dech mlh se tvoří,
ta večerní par šedých opona,
nad úzkým vchodem v temnu lampa hoří
tak pestrá jak zrak rudý démona.
Ve starém domě řada oken plane
a v síních život tajený se zdvih’,
jenž lehce vzdouvá clony malované
podivnou směsí krajů tropických.
Bez krbův dělníci a povaleči
blíž krásek prodajných tam v dusnu dlí
a černou kávu při divoké řeči
pospolu pijou plavci osmahlí.
Ven chvílemi zní polo přitlumeně,
jak v dáli chodce lákal by vln vír,
zpěv písní, jež se luzou pějí denně,
k nimž divý průvod drnčí na klavír.
38
V ráz hudba výská v tonech rozpustile,
jak by si hrát dal kdos ve chmurný cit,
neb skrytý vrah za noční, teskné chvíle
skřek příšer v duši své chtěl přehlušit!
39