U psacího stolku.

Emanuel z Čenkova

U psacího stolku.
Před lety suchá slečna diktovala jí řadu nudných vět a ona psala a čas jak v poutech z olova se vlek... Na stole čínská pagóda se smála, a s kalamáře luk pjal Amorek. Ve vážné komnatě to snivé dítě vždy nuda splétala v své děsné sítě a rtíky nutila mu k zívnutí, ač učitelka cudná ostražitě hlídala každé těla pohnutí... Se zlatou ořízkou teď lístek píše, jí v mladém srdci divné jaro dýše, ó jaký ples a žár a slasť a vděk! Se stolu pagóda jen kývá tiše, a slova diktuje jí Amorek. 60

Kniha Z mého alba (1889)
Autor Emanuel Čenkov