Siesta.

Emanuel z Čenkova

V ty žhavé dny, když parno na výsluní, kde rybník dýchá chlad svou tmavou tůní a lípy stín svůj kladou na cestu, tam vrchnosť spita jasmínovou vůní obvyklým spánkem tráví siestu. Bezdětní manželé tak stále sami tu jednotvárně žijí letní dny, smích dětí kolem nezní rolničkami, roj nožek nehoní se pěšinami – nic nezbývá než dlouhé, nudné sny. Když jeden z nich se zbudí, rozmrzelý mdlým zrakem v dumách patří na cestu, jak pomýšlel by na svůj život celý, ten líný, zdlouhavý a neveselý, jak na prospanou jenom siestu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

374. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VE VŮNI PRAŽSKÝCH AKÁTŮ. (Emanuel Čenkov)
  2. Děcká kapitola. (Antonín Sova)
  3. ZA SNIVÝM DÍTĚTEM. (Adolf Brabec)
  4. PEVNĚ DŘÍMÁŠ. (Josef Václav Sládek)
  5. SKOLIE. (Ladislav Arietto)
  6. ZÁZRAČNÁ PROMĚNA. (Zikmund Winter)
  7. Tam v stínu počkám. (Xaver Dvořák)
  8. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Adagio. (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Bílý bez. (Jaroslav Vrchlický)