Mrzák.

Emanuel z Čenkova

Mrzák.
Dva roky ve špitálu očekává, kdy dechem smrti skončí se dnů řad; jej hněte, že mu klášter milosť dává ve chvílích beze sna, když noc je tmavá, v závisti k těm, jež slyší umírat. On zná již dobře černé klášterníky, zná všechny posvátné při smrti zvyky, umrčí komoru zná pochmurnou a mroucích sténání a chropot, vzlyky, ty jeho tupou duší nepohnou. On zná ten rubáš laciný a bílý, zná černou rakev, pohřeb v ranní chvíli, kdy mlha v ulicích a drsný chlad... Za nocí dlouhých, kdy jen vítr kvílí, již napřed ví – jak bude umírat. 75

Kniha Z mého alba (1889)
Autor Emanuel Čenkov