Ruth St. Denis.

Ruth St. Denis.
(Sen o tanečnici.)
Podepřen v loži na jeviště zřím, Spíjím se zjevem zářícím, Zářícím zjevem tančícím... Tančí tam žena podivných gest, Podivných, báječných, kouzelných gest, Houpá se, kloní jak lotosu květ, Jenž na vlnách tónů zdá lehce se chvět, Roztoužen v okamžik, umdlený v let. Zavírám oči, zavírám, sním, Nevidím St. Denis, již nevidím. *
35 V modravém lesku měsíčním Tančící snědou vílu zřím, Má něhu mých snů a touhy vznět, Vznáší se k písním dávných let, Tak cizích již, teskných, neznámých, Vznáší se, pluje, tone v nich. A měsíční svity kolem ní Těkají v němém nadšení, Hladí jí tváře, líbají, V závoje modré vplétají. Tančí tak tiše jako sen, Jak vidina vzácných duše scén, Kdy procitá v nitru člověka Pohádka touhy odvěká... *
A opět ji vidím, opět zřím: Tančí ve světle slunečním; 36 Je skvělá, je smavá, zářící, V démantů ohni hýřící, Vášní se chvěje, žár v smysly leje, Bláznivé tančí, bláznivé reje, Opíjí, rozchvívá, vábí a svádí, Krev v žilách zažehá, probouzí mládí, Nervy mé napíná, mozek můj zpijí, V paianu smyslném krouží kol, míjí... *
Všechno se hroutí, všechno se kácí, Vidina mizí a v temno se ztrácí, Jeviště, prostora, zvedá se, dlouží, Zrak tone v závrati, v propast se hrouží, Bezmezno, bezmezno, prostory věčné, Nesmírné, nesměrné, nekonečné... V parách se blyští cos, blyští a svítí, Zdá se mi, v dálích kdes že se cos třpytí, Blíží se, blíží, stále se blíží, Z temnot se noří, se v temnoty hříží 37 Veliká hvězda, tak veliká, jasná, Tančící bohyně nahá a krásná, Zářící, plající, bílá a žhoucí, Tančící hvězda a bohyně skvoucí. *
Tančete, bohyně, tančete jen, Všechno je illuse, všechno je sen, Láska, bůh, duše a pohledy žen, Tančete, St. Denis, tančete jen. Linie, formy a pohledů třpyt, Všechno chtít omámit, všechno chtít zpít, Do duše, do srdcí nadšení lít, Ve snění tančit a v tančení snít. 38