44. Pokračování o obojetnících.

František Zdobnický

44.
Pokračování o obojetnících.

Uzří-li obojetníci tito, Žen anebo mužů plačících, Mluví hned o velkých hříšnících, Jichžto jim z plného srdce líto. Soutrpnost jich děravé jest síto; Uzří-li rozumně spořících, Tvoří z nich lakomců šidících, Ba dokonce zištná lichva prý to. Z mušek zponenáhla činí slony, Soucit, jímž se chlubí před světem, Prázdný, hluchý co bez srdce zvony. Doufám, že popsaní ohavníci Hnusným Tobě budou předmětem, A že odevrátíš od nich lící. 46