97. Dlouho byl jsem v pochybnosti,

František Zdobnický

97.
Dlouho byl jsem v pochybnosti,
Dlouho byl jsem v pochybnosti,
Mám-li v útrobě podivný cit, Jenž mi dnem i nocí ruší klid, Dříve než se v srdci mi uhostí, A mne všeho míru zcela sprostí, Vůli pevnou mou utlačit? Hlava jala se mi poradit, Bych se zbavil srdečných těžkostí; Srdce ubohé však s rozhodnutím Den ode dne bolně váhalo, A když je, dohnán rozumem, nutím, Tu se Ona mému oku zjeví. A již, oč se dříve jednalo, Ani rozum, ani srdce neví.
99