98. Když Tě, růže moje! jíti zhlednu,

František Zdobnický

98.
Když Tě, růže moje! jíti zhlednu,
Když Tě, růže moje! jíti zhlednu,
A Tvé oko na mně spočívá, Ruměnec mé líce barvívá; Zrak-li odevrátíš, zase blednu, Vůli, mysl, touhu znám jen jednu, Obraz Tvůj ve snách mne blažívá; Avšak spánek ke tmě bloudívá V době pozdní, když se chýlí ke dnu. Ráno, když své zraky k nebi zvednu, Místo slunka, jež vycházívá, V oblacích Tvůj obraz milý zhlednu. A když pak ku stolku k psaní sednu, Maně ruku Milek vodívá, Stále píšu známku pouze jednu.
100