Viděl jsi, dobrý dědoušku
Viděl jsi, dobrý dědoušku
na skále starý strom,
větve má k nebi zdviženy
a pod ním temný lom.
Kol něho mlází vyráží
životem bujarým
a strom mu kývá přátelsky
vrcholem přestarým.
A těší se teď ke stáru
z bujarých odnoží,
které tu skálu ozdobí,
až on se uloží.
Tys, dědoušku, ten starý strom
a skála – naše zem
a my jsme mlází bujaré,
co Tě obklopujem.
Kolikrát se už nový rok
kolem Tvé hlavy bral,
než čas Tvé témě šedivé
tím sněhem posypal.
Kolik se bouří zmítalo
kol Tvého čela již,
než vráskami je zoralo
a s beder sňalo tíž.
Nuž stůj tak, milý, nad námi
mnohonáct ještě let,
bys dožil se též ovoce,
když pěstoval jsi květ.
37
Nuž stůj tak, blažen dál a dál
na tichém výsluní,
Tobě již Bůh i poslední
naděje vyplní.
A šťasten bude každý z nás
a blažen Ty a ctěn
a tak uvítáš v kruhu svém
zas novoroční den.
V. A. Crha.