(Učiteli.)

Emanuel Züngel

Hle, žactvo v tichu uctivém jak k Tobě vzhlíží s obdivem, jenž’s s ním se sdílel o květy moudrosti, spasné osvěty. Nastává rozchodu již čas domů se vrátí každý zas, – co máme dát učiteli my dobrému a příteli? Čím šlechetníku zlata skvost? Nic trvalým tu není dost; zvuk vyzní, zvadne laur i květ a s vlnou slovo prchá v svět Však Tvoje slova vyznělá působí dál, nezemřela, rozkvetou v nás v šlechetný čin, jejž požehná sám Hospodin. A protož, vůdce vážený, příteli, rádce milený, žij blaze za své zásluhy, „zdar“ volám Ti se soudruhy.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

455. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slovutný pane řediteli! (Herma Pilbauerová)
  2. PROLOGEM. Vy převzala jste úkol Perdity, (Jaroslav Vrchlický)
  3. XV. Jdeme s láskou, jdeme s touhou (Herma Pilbauerová)
  4. II. Den jmenin Vašich v krásný jara čas, (Herma Pilbauerová)
  5. MY NESMÍME BÝT DLOUHO ŠTASTNI! (Jaroslav Vrchlický)
  6. 11. (S růžovým trsem ve květníku.) (Josef Uhlíř)
  7. Pozemské štěstí, vnadidlo (Jiljí Vratislav Jahn)
  8. Viole F... (Jaroslav Vrchlický)
  9. K OBLAKŮM VEČERNÍM. (Václav Jaromír Picek)
  10. Můžli růže o vší kráse kvésti (František Sušil)