(Učiteli.)

Emanuel Züngel

(Učiteli.) (Učiteli.)
Hle, žactvo v tichu uctivém jak k Tobě vzhlíží s obdivem, jenž’s s ním se sdílel o květy moudrosti, spasné osvěty. Nastává rozchodu již čas domů se vrátí každý zas, – co máme dát učiteli my dobrému a příteli? Čím šlechetníku zlata skvost? Nic trvalým tu není dost; zvuk vyzní, zvadne laur i květ a s vlnou slovo prchá v svět Však Tvoje slova vyznělá působí dál, nezemřela, rozkvetou v nás v šlechetný čin, jejž požehná sám Hospodin. A protož, vůdce vážený, příteli, rádce milený, žij blaze za své zásluhy, „zdar“ volám Ti se soudruhy. 50

Kniha Blahopřejník (1882)
Autor Emanuel Züngel