Jinošek v růžném šatě
Jinošek v růžném šatě
se s výšin spouští níž,
zasedá na trůn kmeta,
jenž k hrobu skloněn již.
„Můj synu, tento dí mu,
v tvou silnou ruku já
chci složit vládu světa,
anť končí pouť již má.
Buď moudrým vládcem, synu,
o národů dbej zkvět,
dej osvětu jim, volnost
i blaho vrať jim zpět.“
Jinoch mu líbá čelo,
tulí se k němu blíž,
tu s velechrámu věže
odbíjí půlnoc již.
83
Kmet rozplyne se v mlhu,
noc zastře jeho tvář,
jinocha spanilého
ojasní s nebe zář.
I hledí dolů k zemi,
libě se usmívá –
„na zdar novému roku!“
se všech stran zaznívá.
To lichotí mu velmi,
i zazní jeho hlas:
„Nuž, všechněm Vám tu dole
kveť zdar a blaho zas!
Milujte se co bratří,
jak Bůh to žádá sám
a nová doba zkvete
všem na zemi tu Vám.“