(Před zkouškou.)

Emanuel Züngel

Dokud jaro kvete, sbírá medy včelka a hromádka roste, až je hezky velká. Tu hospodář přijde, včelka mu med přeje, on si jej vybere, srdce se mu směje. Co jsou v sadě včelky, to jsou v škole dítky, sbírají do duše vědomostí kvítky. A když nasbíraly s důstatek těch kvítků, svíjejí z nich pro Vás, drazí hosté, kytku. Kytka arci malá, z malých kvítků svitá, ale je v ní dítek úcta s láskou skrytá, za to, že nás Vaše ochrana vždy pěstí, bychom jako kvítky mohly krásně kvésti. Ó přijmětež, drazí, laskavě kytičku, vždyť ona vykvetla v dětinském srdíčku; v dětinském srdíčku, v němž lichoty není, bychom udělaly Vám dnes potěšení.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

84. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POHÁDKA O ZLATÉM KLÍČI A ŽIVÉ VODĚ. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  2. Fialka. (Karel Alois Vinařický)
  3. V lásce. (Herma Pilbauerová)
  4. 14. Svůj k svému. (Jan Petr Jordan)
  5. Uvítání jara. (Rudolf Pokorný)
  6. Z violek. (Irma Geisslová)
  7. MOCHNA JARNÍ (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Jarní idyla. (Rudolf Pokorný)
  9. Večer. (František Táborský)
  10. U hnízda. (Emanuel Miřiovský)