(Učiteli na rozchodnou.)

Emanuel Züngel

Tak nám s Tebou, otče veledrahý, nastala již doba loučení; „s Bohem!“ kyne ruka neodvratná po tak dlouhém krásném sloučení: s láskou vyslyš slova lásky vroucí, jež Ti vzdává vděčnost nevadnoucí. Přijmi díky za ty všechny péče, jichž Tvým vedením jsme poznali; přijmi vděčných srdcí tiché přání, by Ti růže štěstí zkvítaly: četných zásluh pak ať věnce krásné blaží čelo Tvé po práci spasné. Darů svých Ti uděl na odměnu v počtu hojném nebes dobrota; radost tichá, blaho nezkalené oslaď Tobě cesty života: a při libém doby uplynutí přej svým věrným někdy zpomenutí.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

12. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Buď nám vítán, dni žádoucí, (Emanuel Züngel)
  2. 129. Na perutích lásky ku vysosti spěje (Eduard Just)
  3. Kterak bychom mohli v srdcích (Emanuel Züngel)
  4. III. Jdu Ti přáti, otče drahý, (Herma Pilbauerová)
  5. 131. Z ruky Toho, který vládne světy, (Eduard Just)
  6. I. Rozmilý tatíčku! (Herma Pilbauerová)
  7. 132. O kéž Ti mohu zjevit, (Eduard Just)
  8. 126. Přicházím malý poslíček (Eduard Just)
  9. 40. My, Tvé dítky, jsme jak kvítky, (Josef Uhlíř)
  10. 120. K oslavení svátku Tvého (Eduard Just)