129. Na perutích lásky ku vysosti spěje

Eduard Just

Na perutích lásky ku vysosti spěje vroucí prosba k Tvůrci všehomíru, aby zachoval nám otce dobroděje, by Tě chránil v bouřném světa víru. Jest to ohlas díků, jimiž srdce jato utíká se k Pánu tvorstva všeho v modlitbě, by vděčil se Ti, otče, za to, co svým dítkám činíš laskavého. Vyslyš, Pane, naše hlasy, jimiž k Tobě voláme, dej, ať mnohé ještě časy v lásce otci žehnáme, jenž nás učí Tebe znáti, jenž nás vede ku cnosti, rač mu, Bože, požehnati bohatě svou milostí!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

69. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 131. Z ruky Toho, který vládne světy, (Eduard Just)
  2. 144. Přijmi, otče, za svítání (Eduard Just)
  3. (Učiteli na rozchodnou.) (Emanuel Züngel)
  4. Buď nám vítán, dni žádoucí, (Emanuel Züngel)
  5. Kterak bychom mohli v srdcích (Emanuel Züngel)
  6. 124. Buď Bohu dík, jenž ve své laskavosti (Eduard Just)
  7. 125. Bůh žehnej Vám! (Eduard Just)
  8. III. Jdu Ti přáti, otče drahý, (Herma Pilbauerová)
  9. 165. Bůh Ti žehnej! (Eduard Just)
  10. 132. O kéž Ti mohu zjevit, (Eduard Just)