(K odchodu přítele a jeho rodiny.)

Emanuel Züngel

Dál bouří mocný času proud, s ním změny osudu; tu vlny vzneslé radostí, tu skleslé ve trudu. Tak, příteli, se náhle teď trhá i svazku pás, jenž spojoval tak důvěrně čas dlouhý, blahý nás. Odcházíš z středu našeho, nuž vezmi lístek ten, jenž důkazem, že na Tebe chcem zpomínat vždy jen. Ty v srdcích našich budeš žít, jak bys byl stále zde, zpomeň i Ty si tu i tam na věrné druhy své. Buď zdráv již svými se všemi a štěstí Tobě kveť – Kéž brzy zas nadejde den, kdy vrátíš k nám se zpět!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

747. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. (Na rozloučenou příteli při povýšení.) (Emanuel Züngel)
  2. (Příteli.) (Emanuel Züngel)
  3. II. Drahý otče! (Herma Pilbauerová)
  4. II. Velevážená, drahá učitelko naše! (Herma Pilbauerová)
  5. 6. Netruchlete, soudruhové! (Josef Kuchař)
  6. 180. Láskou a vděkem (Eduard Just)
  7. 128. Milé jsou to okamžiky, (Eduard Just)
  8. I. Velectěná, drahá slečno! (Herma Pilbauerová)
  9. (Příznivci neb dobrodinci.) (Emanuel Züngel)
  10. KDOŽ NEPŘIVÍTAL BY DEN... (Richard Weiner)