Má milá.

Emanuel Züngel

Má milá.
Má milá – aťtě nejsem zdráv! se sličně nese jako páv a bez špetku a klamu zastíní mnohou dámu i pyšnou panskou dceru – ba zlatohlav slušel by jí věru – věru! Má milá – to je krásy květ, žeť rovné nemá šírý svět, a kdo k ní blíže kročí, ten nechá na ní oči a láskou pak se moří – ba v srdci zdeť zlý mu plamen hoří – hoří! [14] Má milá – to je dívčice, jak rejsovaná kraslice, již v horoucí své lásce dala jest o pomlásce milenci nebi země – – Ach kněžice, skloň se s trůnu ke mně – ke mně! 15

Kniha Básně (1868)
Autor Emanuel Züngel