Za panování sultána Machmuda.
(Orientálská pohádka.)
Přišel derviš přehladový
kdysi k panu vezírovi,
za přímluvu jeho ždát,
aby dostal denní plat.
132
„Dostaneš jej“ – vezír poví,
slíbíš-li„slíbíš-li však sultánovi,
že mě naučíš, bosáku,
tajuplné řeči ptáků!“
Derviš svolí. – Sultán sám
bohatší o jeden klam. – –
Za nějaký na to den
sultán v honbu zapředen,
s vezírem se mile baví;
„Znáš-li řeč už ptáků,“ praví,
„tedy pověz, co ti dva
kalousové povídají!“
Vezír s odvětí se tají.
„Mluv, sic padne hlava tvá!“
„„Nuže, pane pánův všech,““
vezír konečně si vzdech’,
„„povím ryzí pravdu věru;
jeden syna druhý dceru
má i ptá se otce syn,
co chce otec nevěstin?
Ten pak blázen v světě jedin
žádá pět set zpustlých dědin!
„Což je o ty!ty!“ volá druh –
tisíc„tisíc dám jich, živtě bůh!
dokud sultán Machmud vládne,
není o ně nouze žádné!“žádné!“““ – –
Sultán v chápavosti kos,
do hrstě vzal rychle nos. –
– – – – – – – – – – – – – –
Kdo se dotknuta tím cítí,
ať se rovněž za svůj chytí!
133