Útěcha pro láskou nešťastné.
Je ten Amor šelma přeci,
že tak smrtelníky šidí;
nebť, že klamáni jsou všeci,
to svět vidí – to svět vidí!
Vyvádí je na vrch střechy,
ukazuje samé ráje;
pak je nechá bez útěchy,
když jim uschly lásky máje.
Samým bolem, samou strastí
každá láska započíná;
přesycena pak kdy slastí,
mizí, prchá, zapomíná.
Bláhoví, kdož zoufanlivi
pláčete na lásky hrobě!
K čemu nářek úpěnlivý?
Zavýskejte raděj sobě!
220
Co by platno bylo v žití
takové vám „potěšení“,
kteréž, jak to samo cítí,
pro vás není – pro vás není?
Neníť los to nejsmutnější,
jak už známo – ty můj pane!
když kdo svoji znejmilejší
nedostane – nedostane!
Má-tě Amor v torbě svojí
vedle šípů, vedle špiček
také ještě střely dvojí:
vařečku a pantoflíček.
Rovněž znamenati třebí,
jaké konce láska brává –
započavši v sedmém nebi,
v „Palečku“ že dokonává!..dokonává!...