Slečna Angelina.
Parbleu! slečna Angelina,
to je ňáké stvořeníčko,
zázračné jak kořeníčko,
od paty až do hlavy
chlouba svého pohlaví,
krátce říká se jí „Lína“.
Ráno zvedá se jak zora
hezky zvolna z lůžka svého
vábného a příjemného,
samé „ach“ a „saprlot“,
hlavu plnou papilot,
béře na klín Amidora.
K polednímu vystrojína
nejvkusněj dle „Penelopy“
spěchá s „mama“ na Příkopy,
„rouge“, hle její tvářinka,
hlava samá „lokynka“,
spodek velká krinolina.
Odpoledne, když je káva,
tu se sejdou na klevety
všecky kmotřinky a tety,
nejrychleji Angelin
repetí a klepe mlýn,
ostatním takt vůbec dává.
Večer sedí pěkně v loži,
kukátkem hrá na vše strany,
mužským srdcím zvoní hrany,
224
šušlá, zívá v sídle Mus,
nebaví ji hra ni kus –
dlouhá chvíle jen se množí.
Po večeři Angelinka
vlasy, zoubky, jiné vnady
složí pěkně do hromady,
zavře stolek, shasne svíc,
vzdychne – zívne – a nic víc –
ticho, světe, ona spinká!...