Tajný plán „o oko“.
(Komické terceto.)
Osoby:
Jednička, policajt.
Dvojka, Trojka, rošťáci.
(Malý stoleček, s každé strany židle; za stolkem záclona ze dvou půlí, splývajících až na zem. Za záclonou policajt na číhané.)
Jednička.
Ňák mi dlouho nejdou, chlapi,
velká žízeň mne již trápí;
nepřijdou snad naposled –
aby to –
Dvojka (za scenou).
He, Trojko!
Trojka (za scenou).
Hned!
Jedn., Dvoj., Troj.
Ah, tu jsou konečně již!
se srdce mi spadla tíž.
Ah, tu jsi konečně již!
sem se hezky posadiž.
Zde jsem, kamarádekamaráde, již!
jakou na srdci máš tíž?
Jedn.
Teďko pozor musím dáti!
Dvoj.
Jářku, brachu, sedni sem!
Zde se nemůže nic státi,
jsme tu hezky za větrem!
Troj.
Co je to zde?
Dvoj.
To je deka –
(Policajt sebou škubne.)
318
by sem netáhlo od dveří
z ulice tak na člověka.
Jedn.
Blahoslavený, kdo věří!
Dvoj.
Bratře, tys můj dobrý kamarád;
ty víš, že tě mám od srdce rád!
Troj.
Vím to, bratře, já tě taky!
(Oba jeví pohnutí až k slzám.)
Oba.
Jsme to, jářku, párek ňáký!
Jedn.
Je to, jářku, párek ňáký!
(Všichni tři se smějí. – Dvojka s Trojkou se objímají, při čemž ukradne prvnější tomuto párek uzenek z kapsy.)
Dvoj.
Hleďme, zbytky od večeře!
Troj. (zlostně.)
Hrom –
(zpamatuje se a obrátí)
do uzenářské sběře,
den ode dne menší více
jelita i jitrnice!
Dvoj.
Holport, brachu –
(strčí polovici do úst, druhá se mu klátí kol brady.)
Troj. (utrhne dolení polovičku uzenky).
Stará vesta!
tu je také kousek těsta.
(Vytáhne z kapsy chleb.)
Dvoj. (s plnou hubou.)
Ty jsi věru dobrý kamarád,
za to mám tě jak náleží rád!
(Objímají se; Trojka vytáhne Dvojkovi z kapsy flaštičku rosolky.)
Troj.
Hleďme, hleďme – cúček šnáby!
(Pije.)
Dvoj.
Ta je od „zelené žáby“!
Troj. (ptá se posuňkem, je-li kradena.)
Hm?
Dvoj. (přisvědčuje týmž spůsobem).
Hm!
319
(Tahá mu láhev od úst)
Nezůstaň v ní!
Troj.
No, no, brachu,
to je ňákého moc strachu!
Dvoj.
No víš, já tě znám!
Troj.
Ty špíno,
co pak je to ňáké víno?
Dvoj.
Špína – já? hrom na hromnice!
to je slovo do pranice.
Jářku – Trojko!
(Souká rukávy.)
Troj. (činí též tak).
No tak!
Dvoj. (zpamatuje se).
Ale ne!
Oba.
Vždy jsme bratří, vždyť jsme krajané!
(Mluví.)
Pusu!
(Líbají se a objímají, při čemž vytáhne jeden druhému dýmku z kapsy.)
Dvoj.
Mám tě rád!
Troj.
Já tebe taky!
(Utírají slze.)
Oba.
Jsme to, jářku, párek ňáký!
(Hledají fidibusy; Dvojka zvedne papír od uzenek.)
Dvoj.
Ale hleďme – toť je akcie!
Troj.
Jaká?
Dvoj.
Baubank!
Oba.
Ó, miserie!
(Nadělají z ní fidibusů, jimiž si zapalují dýmky.)
Dvoj.
A teď vyložím ti tajný plán,
jakýž v hlavě mé je zosnován.
Troj.
Ven s ním!
Dvoj.
Poslyš!
Troj.
Slyším – mluv!
koruno všech šibalův!
Jedn. (v úkrytu).
Teďko musím, jak se sluší,
natáhnout své vzácné uši!
320
Dvoj. (k Trojkovi).
Natáhni již, jak se sluší,
bratře, svoje dlouhé uši!
(Trochu po židovsku.)
Pan Merores, šelma ňáký,
na burse též hrál,
vyhrané však stříbrňáky
dobře uschoval.
Bál se krachu podle všeho
prorocký ten pán,
proto do lůna temného
poklad zakopán.
Troj. (obyč. hlasem).
Pro ten poklad si dojíti,
věru vábné dost!
Dvoj.
Nač by měl tam dole hníti,
chuďas, na věčnost!
Oba.
My zaklence vyprostíme
z krutého zajetí,
vždyť též rádi se klaníme
zlatému teleti!
Všichni.
Věru, hezký je to plán,
moudře, moudře zosnován!
(Oba šelmové se smějí a mnou si radostí ruce.)
Jedn.
Jen aby z nenadání
nesklaplo vám to, páni!
(Posmívá se jim, jakmile se však některý z nich obrací, rychle se schová.)
(Trojka v taktu sousedské – pobožně a pološeptem; policajt vystrčí z opony veliké ucho papírové.)
Troj.
Zbožní co křesťané na služby boží,
zítra si zajdeme do zámku tam;
jestiť tam důstatek drahého zboží,
což může výborně posloužit nám.
Dvoj.
Lecos tam najdeme od stříbra, zlata,
hříšným co přepychem kněžským je jen.
321
Troj.
Světská kdy nádhera pryč bude vzata,
posvátný chrám bude tím vyčištěn.
Dvoj.
Bratrsky k dobrému spojme se činu,
z něhož nám prospěch jen kyne a čest!
Troj. (pojednou zaražen).
Jediná myšlenka leká mne, synu,
pánbůh že všade prý přítomen jest.
Dvoj.
Ah, láry fáry!
Troj.
Ne, věř jenom tomu,
pánbůh je všade –
Dvoj.
Ah, co po tom komu!
Troj.
Považ jen, věčný pak v pekle ten „rajt!“„rajt“!
pánbůh je všade, věř –
Jedn. (fortissimo)
A policajt!
(Vystoupí a popadne oba za límec.)
(Kvapík.)
Jedn.
Mám vás!
Dvoj. a Troj.
Běda!
Jedn.
Mám vás!
Dvoj. a Troj.
Běda!
Jedn., Dvoj. a Troj.
Nepustím vás víc!
natropili byste ještě
kousků na tisíc!
Smilování, vzácný pane,
dejte si jen říc’!
Jedn.
Znám již vaše darebnosti,
teďka hýbaj dál,
čeká na vás s toužebností
slavný kriminál!
Dvoj. a Troj.
Ouvej, bratře speciále,
achich, ouvej, ach!
přišel na nás nenadále
také s hůry krach!
322
Jedn.
Mám vás!
Dvoj. a Troj.
Běda!
Jedn.
Mám vás!
Dvoj. a Troj.
Běda!
Jedn., Dvoj. a Troj.
Nepustím vás víc,
natropili byste ještě
kousků na tisíc!
Smilování, vzácný pane,
dejte si jen říc’!
(Policajt odvádí oba, drže je v zadu za límec.)
323