VĚNOVÁNÍ
k první sbírce básní (vydané roku 1871).
Za vlast, pravdu, lásku k lidem, světu,
co mne k písni budí, za to vše,
za dědictví krásných snů a vzletů,
za památku muže poctivce,
za otcovskou převelikou lásku,
za oběti, za nadějí zmar,
za hruď zemdlenou a v čele vrásku –
přijmi, otče můj, ten skrovný dar!
Za tu píseň, jíž’s mne uspávala,
za ty kyvy prosté kolíbky,
za ten křížek, jímž’s mi žehnávala,
za ty tiché, vroucí polibky,
za ty dobré oči, plné lásky,
za mateřských ctností řídký zjev,
za líc ubledlou a v ní ty vrásky –
přijmi, matičko, můj chudý zpěv!
[85]