PTÁČNÍK.*)
V Číně, kde se dějou věci
divné, možné v Číně jen,
ptáčník jeden u dvou klecí
kdysi stanul zamyšlen.
Rozjímaje, přemýšleje
vložil prst na moudrý nos:
„Krásně sice slavík pěje,
pěkně také zpívá kos.
Ale kdyby kos pěl mravem
slavičím, ten kosím zas,
celý svět by chvátal davem
slyšet vzácný obou hlas.“
Slavíka hned začal učit
švarným písním kosovým,
kosa slavičím zas mučit
hymnem lásky májovýmmájovým.
———
*) Ve „Švandu dudákovi“, 1891.
[271]
Ale za své trpké trudy
jaké posléz díky měl?
Kvíkal kos jak sešlé dudy,
slavík zcela oněměl.
Zdání své vám ještě povím,
že i mnohé kritiky
kosy učí slavíkovým,
kosím zpěvům slavíky.
272