STŘEVÍČKY
Střevíčky červené, titěrné.
Nic na nich nebylo příšerné,
neměly parfum hřbitovní,
neuchozené, zánovní.
Vykramařil jsem je a přines’ matce.
Pohlédla na ně od své práce
a řekla tichými, měkkými slovy:
„Jsou po tvém bratříčkovi.“
Nějaký ostych ústa zavázal,
nic nemluvil jsem, nic se netázal.
Moc pocítil jsem Neznámé.
Zklame-li vše, ta nezklame!
*
Co bylo záhadné, známé je.
Z dálky Smrt na nás se usměje,
má půvab věcí vzdálených,
má svod,svod jak nepoznaný hřích.
28
Pak krok za krokem jde však blíž,
podstatu její uvidíš.
Stojí tu strnulá, nepohnutá,
stojí tu jasná, nutná, krutá.
Netřeba, aby krásu tobě lhala.
Smrt se zkonkretisovala.
29