Naše řeč.
Moc, sláva, bohatství – co ze všeho nám zbylo?
Naše řeč.
Co štítem jediným nás v boji těžkém krylo?
Naše řeč.
Nechť rajskou hudbou zvoní, půlí světa vládne
jiná řeč,
nám královnou je všech a neustoupí žádné
naše řeč.
A nechť by popelkou a žebračkou jen byla
naše řeč,
my chceme, by se v pyšnou kněžnu proměnila
naše řeč.
Buď zřítelnicí oka, buď nám všeho dražší
naše řeč,
ni stínem utrpěti nesmí vinou naší
naše řeč.
[68]
Tu není smlouvy žádné, kde má cenu platit
naše řeč,
vše dejme raději, než píď by měla ztratit
naše řeč.
Ne, s vůlí naší nesmí v podruží se vzdáti
naše řeč,
té svaté řeči práva odvěká nám zkrátí
leda meč.
Zde není ústupu, jen k předu musí jíti
naše řeč,
vždy musí stoupat výš, vždy jasněji se skvíti
naše řeč!
69