Píseň.

Svatopluk Čech

Píseň.
I. I.
Na hlavě věnec modravé chrpy, polního máku, seděla dívka nad potokem.
Viděl ji z dálky mysliveček, zamířil žertem na věneček. 107 Lekla se dívka, sundala věnec, roztrhla květy, vrhla je dolů do potoka....... „Co si to, dívko, učinila, že jsi ta kvítka zahodila! Nechci tě více; hodilas věnec do vody bystré ručnicí jeho zastrašena. Po věnečku tom hledal jsem tě, věneček nemáš, nenajdu tě.“