SESTŘIČKA STAROST

Viktor Dyk

Sestřička Starost s námi chodí. Neujdeš vlakem, neunikneš lodí; a jsme tak na sestřičku zvyklí, že bychom ani neunikli. Víme to, doznáme to plaše, že patří k nám a že je naše. Osudem tak je určeno, že milujemi své břemeno. Jen touha školácká občas nás jímá odskočit chvilinku, když Starost dřímá, stavit se v sousedově sadu, tropit něco bez ladu a skladu, jít bez cíle a vesele, květů se navonět jetele, naslouchat, kterak hučí splav, zavolat horám na pozdrav, říc’: Svět je krásný, dobří jsou lidé. A vždy je chvíle, která omámí! Sestřička Starost za námi přijde, šátečkem mává za námi!