SESTŘIČKA STAROST

Viktor Dyk

SESTŘIČKA STAROST
Sestřička Starost s námi chodí. Neujdeš jí vlakem, neunikneš jí lodí; a jsme tak na sestřičku zvyklí, že bychom ani jí neunikli. Víme to, doznáme to plaše, že patří k nám a že je naše. Osudem tak už je určeno, že milujem’ i své břemeno. Jen touha školácká občas nás jímá odskočit chvilinku, když Starost dřímá, stavit se v sousedově sadu, tropit něco bez ladu a skladu, jít bez cíle a vesele, květů se navonět jetele, naslouchat, kterak hučí splav, zavolat horám na pozdrav, říc’: Svět je krásný, dobří jsou lidé. A vždy je chvíle, která omámí! Sestřička Starost za námi přijde, šátečkem mává už za námi! 12