NA HORSKÉM HŘBITŮVKU

Viktor Dyk

NA HORSKÉM HŘBITŮVKU
Ti mrtví, spící na stráni, jak životu jsou ještě vydáni! Otevřen hřbitov dokořán. Ucítí první jarní van, květ, vzrostlý v sněhu březnovém. Hovoří mrtví s domovem, o louce posečené sní, horácké, příliš pozdní žni, uslyší bouři, v létě hřmící, ucítí zimní metelici. Pode mnou dol a nade mnou výše. Chtěl bych tam dřímat, ještě ze sna slyše! Září 1927.
31