Ti mrtví, spící na stráni,
jak životu jsou ještě vydáni!
Otevřen hřbitov dokořán.
Ucítí první jarní van,
květ, vzrostlý v sněhu březnovém.
Hovoří mrtví s domovem,
o louce posečené sní,
horácké, příliš pozdní žni,
uslyší bouři, v létě hřmící,
ucítí zimní metelici.
Pode mnou dol a nade mnou výše.
Chtěl bych tam dřímat, ještě ze sna slyše!