POSLEDNÍ

Viktor Dyk

POSLEDNÍ
Kolik pósy bylo v tomto slově! Degenerovaný samozřejmě potomek starého degenerovaného rodu, samozřejmě ve všem na ruby, v ovzduší se halil úpadkové, pohrdaje vším, co žije, roste, bují! Slovo poslední má dneska jiný smysl, pósy není v něm. Volá, přikazuje, zavazuje: Rozmnož síly, napni svoje křídla, za všecky, kdož nemohou už, bojuj, za všecky, kdož dozpívali, zpívej, za všecky, kdož bez křídel jsou, leť! „Unese svůj úkol poutník Moro?“ před dvacíti lety moh’ ses’ ptáti. Večer jde. A pokdy ptát se není: Večer jde. Svou vezmi hůl. Jdi též. 30