POTMĚ

Viktor Dyk

Tenkráte vkročil jsem do jejího pokojíku. U kamen potmě seděla s rukama skříženýma. „Proč rozsvěcuješ?“ usmála se jemně. „Když světlo zhasnu, mrtví chodí ke mně.“ Zhasl jsem světlo, zatajil dech. Kroků jsem přece nezaslech’. Snad chodí matka krokem nejtišším? A snad já dosud neslyším?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby