POTMĚ

Viktor Dyk

POTMĚ
Tenkráte vkročil jsem do jejího pokojíku. U kamen potmě seděla s rukama skříženýma. „Proč rozsvěcuješ?“ usmála se jemně. „Když světlo zhasnu, mrtví chodí ke mně.“ Zhasl jsem světlo, zatajil dech. Kroků jsem přece nezaslech’. Snad chodí matka krokem nejtišším? A snad já dosud neslyším? 16

Kniha Devátá vlna (1931)
Autor Viktor Dyk