II.
ROZMLUVA NOČNÍ.
Nepokryla se podzimním listím
Dolina, dolinečka;
A posula se ruským vojskem
Krajina, krajinečka,
Tož krajina ta, celá země švedská
Od moře do hor vysokých;
A na vysoké hoře na noční stráži
Mladý bojovník stojí,
On ke všem ke čtyrem nebes stranám
Pilným okem pohlíží;
I nemluví on udatný mládec
S milými bratry svými,
Ani na nebi s jasným měsícem,
Tichým svým společníkem:
13
Ale mluví on dobrý mládec
S milou dalekou stranou,
S milou dalekou stranou, rodným krajem,
A takto se vyptává:
„Ty pověz, pověz, rodná matičko,
Krajino, dálná strano!
Či ještě na živu, na zdraví
Roditel, starý otec?
Či po mně touží mladá žena?
A což maličké dítky!“ –
Ne svistem větrů daleká strana
Mládenci odpovídá,
A odpovídá krajina rodná
Sladkým ruským jazykem:
„Ty spokoj se, upokoj, udatný mládče,
Živtě starý otec tvůj,
I mladá žena s malými dětmi
Chová tě v lásce věrné.“
„Ach, ty matičko, rodná strano,
Trojí posluž mi službou:
Což první služba – starému otci
Poklonu a dobrou noc;
Což druhá služba – mé mladé ženě
Políbení a lásku;
Což třetí služba – maličkým dítkám
Otcovské požehnání.“
14