II. ROZMLUVA NOČNÍ.

František Ladislav Čelakovský

II.
ROZMLUVA NOČNÍ.

Nepokryla se podzimním listím Dolina, dolinečka; A posula se ruským vojskem Krajina, krajinečka, Tož krajina ta, celá země švedská Od moře do hor vysokých; A na vysoké hoře na noční stráži Mladý bojovník stojí, On ke všem ke čtyrem nebes stranám Pilným okem pohlíží; I nemluví on udatný mládec S milými bratry svými, Ani na nebi s jasným měsícem, Tichým svým společníkem: 13 Ale mluví on dobrý mládec S milou dalekou stranou, S milou dalekou stranou, rodným krajem, A takto se vyptává: „Ty pověz, pověz, rodná matičko, Krajino, dálná strano! Či ještě na živu, na zdraví Roditel, starý otec? Či po mně touží mladá žena? A což maličké dítky!“ – Ne svistem větrů daleká strana Mládenci odpovídá, A odpovídá krajina rodná Sladkým ruským jazykem: „Ty spokoj se, upokoj, udatný mládče, Živtě starý otec tvůj, I mladá žena s malými dětmi Chová tě v lásce věrné.“ „Ach, ty matičko, rodná strano, Trojí posluž mi službou: Což první služba – starému otci Poklonu a dobrou noc; Což druhá služba – mé mladé ženě Políbení a lásku; Což třetí služba – maličkým dítkám Otcovské požehnání.“ 14