IX. DOVTIPNÝ MILÝ.

František Ladislav Čelakovský

IX.
DOVTIPNÝ MILÝ.

Dobrý mládec u souseda, Domek podlé domku; Slíčné děvče u sousedky, Plůtek vedlé plůtku. Věje vítr od půlnoci – Hněvají se staří; Věje větřík od poledne – Milují se mladí. Byl milý druh na zahradě, K nám v okna pohlížel; Já mladička, já radička Na zápraží vyšla. 29 S milým druhem řeči líbé Promluviť jsem chtěla; Šel zlý otec po zahradě, Mluviť jsem nesměla. Sivý na střeše holoubek Zticha povrkuje; Mluví Aňuta k holoubku, Milý pozoruje. Ty siváčku, můj holoubku, Zticha vrkající! Čemuž ty k okénku mému Nejdeš sletující? Tobě já to, můj holoubku, Dřív než sešla rosa, Na okénku prosypala Pšeničky i prosa. Přijď kdy líbo k okénečku, I kdy slunce zajde; Žádný tebe, můj holoubku, Nesplaší, nenajde. 30 Sivý na střeše holoubek Řeči nerozuměl, Ani starý otec v sadu: Milý porozuměl. Nepřiletěl holoubeček Pšeničku zobati: Přišel naděje, druh milý, V usta celovati, V usta celovati, Se mnou se radovati. 31