XIII. VYZNÁNÍ.

František Ladislav Čelakovský

XIII.
VYZNÁNÍ.

Pověz, ó pověz, dívčino krásná, Matčina ty slávo, sivá holubičko! Pověz upřímnou myšlenečku lásky, Jak bylo tobě, na zahradě carské Když jsme druh druha viděli ponejprv? „Bylo, jak před tím nebývalo nikdý – Půl očí v tobě, půl se krylo v trávě, A ne v trávě zelené, ale ve měňavé; I bylo, jakby uroněná jiskra Ňádra propadala, srdce dopadala. Pověz, ó pověz, statný mládenče, Otcova ty slávo, sokole jasný! Pověz upřímnou myšlenečku lásky, 38 Jak bylo tobě, na zahradě carské Když jsme druh druha viděli ponejprv?“ Bylo, jak před tím nebývalo nikdý – Jahůdka nekanula s keříčku nízkého, A suchota*) se vila do srdce bujného, Jen tebe, a jen tebe očima jsem líbal, A duší mládeneckou tebe jsem objímal. ——— *) Tak sprostý lid ruský vůbec a zvláště v písních nazívá strast lásky. – „Pustil suchotu po mém životu“životu,“ dí děvče, t. j. zajal mne láskou. 39