VII. OPUŠTĚNÁ.

František Ladislav Čelakovský

VII.
OPUŠTĚNÁ.

Letí oblaka přes lesy pusté A luzní snové přes hlavy lidské, Ach, sledu za sebou nenechávají! – Jak pod javorem, požloutlým stromem, Čistá se prejští na dol studánka; A dívčina sem mladá přichází, V kovaná vědra vody nabírá, Vody nabírala, pod javorem sedla, Bílé ruce klesly, hlavu přiklonila, Sama ona k svému srdéčku toužila: „Samotna neroste v poli kalina, A samotna bydlí v lidech dívčina; Není příbuzného, ni bratra, ni sestry, Otce a matičku země zasypala, 25 A milého druha vojna odjala, Vojna odjala a krajina dálná.“ Nestaví děvče na oudolíčku Z drahých kaménků knížecí zámky; A ona staví na oudolíčku Z drobných myšlének jen dvě chaloupky: V jedné matička s otcem přebývá, A v druhou ona s milým přibývá. Vedlé chaloupek pěkná zahrádka, Dosti v ní kvítků nejedné barvy, A ve chaloupce nejedné radosti. Podzimní vítr po dolině táhne, On milé chaloupky i sad odvívá, V dívčinino srdce smutek zavívá. 26