XXIII. ODPLATA.*) Jak v sadě u Ivana kupce bohatéhoNa jarním rozpučení krásné růže kvetou,Krásné růže kvetou, oči k sobě vábí:A v domě u Ivana otce bohatéhoKrásnější dcery rostou, oči k sobě vábí,Zvláště-to mezi všemi Marja Ivanovna.Nedbám o růže všecky v Ivanově sadě,Dbalbych já o dceru Marju Ivanovnu –Ach, již za muž ji dceru otec vydává,Proti vůli vydává, k veliké žalosti,A za Maksima-to z Moskvy bojařína.On s krásnou děvou ujel do Moskvy,———*) Příběh tento v skutku se přihodil za panování Cara Borisa Godunova, na samém začátku sedmnáctého století, jakož se o tom v dějinách ruských čísti může.65On mladou ženu v svém domě chová,Přístupu a odchodu k ní ani od ní;A jest Maksim lakomec – ne stříbra, zlata,Leč veliký lakomec ženiny krásy.Vyjde-li Marja z domu – hned Maksim za ní,Jde-li po ulici – Maksim tu při ní,A pozdraví-li kdo ženu přívětivým okem,Muž líce pomračuje, k domovu obrátí,Z domu ženu nepouští, tejden nevychází.Tak nepokoj ním dnem nocí zmítá,Ve dne on stínu své mladé ženyČasto nevěří, jeho se leká,V noci on ze snu křičí, volá,A lupiče své ženy do potu stíhá.Bylo-li jaké dříve v Ivanovně lásky,Láska i ta k muži svadla, – uchladla;Ona pláče za mužem – muž jinák vykládá,Ona truchlí a bledne – muž jinák soudí;Och, veliké ty hoře, jak tobě ujíti,Jak sužitele toho a trapiče zbýti! –I projíždí jednou na koni za jitraHlasatel carský ulice po Moskvě,O nemoci Carově on provolává,Ku pomoci každé duše on přivolává,66Slibuje veliké dary, carské milosti;Těžká-tě nemoc Cara zastihla,Tož Borisa cara Feodoroviče,Lítá zůří mu bolest po oudech,Jakby pod nohama plamen vyšlehoval;Všickni lékařové rozutíkali se,Nevědouce rady a hlavy střehouce.A Marja Ivanovna stojíc u oknaJedva provolání porozuměla,Zlá se myšlénka v hlavě namanula;Ona poskočí na rychlé nohy,Ona se zamkne do své komnaty,Tajný list piše k Caru velikému,V listě oznamuje a lest zahaluje:„Veliký Care, slavný Hosudare!A jest člověka v kamenné Moskvě,Který nemoc tvou umí uzdraviti,Mohlby život tvůj drahý zachovati,Kdyby k tobě nechoval kamenna srdce,Proti tobě nestál odpornou duší,Člověk ten po jménu bojařín Maksim.“A když Ivanovna zlý list napsala,Po důvěrné služce k dvoru odeslala;Borisa list dochází, on jej pročítá,Bez prodlení Maksima k sobě obesílá,67A obeslav jej, mluví k bojařínu:„Hoj an jsi Maksim, bojařín mi známý!Známý pro nenávist ke mně Caru tvému,Tožť i známý po rozumu tvém léčitelském,Ty spomoz, uzdrav choré oudy moje,A nechceš-li z lásky ke mně Hosudaru,Učiň z lítosti co k bližnímu svému;Chciť velikou milostí tebe obmysliti.“Jak tu podivil se a uleknul Maksim,On svou přepodannou lásku osvědčuje,On svou neumělost v lécích objevuje,Vše přísahou tvrdí a Bohem dokládá.I nevěří Car Boris slovům bojařína,A po hněvu svém velí, po rozkazu carském,Buď z nemoci těžké i hned vyléčiti,Buď hlavu úpornou pod meč položiti.Nastala tu bída na bojařína,Tuhá nevole Maksima zasáhla,On na své mysli nedlouho přemítá;Z dvojíhoť zlého jedno vyvoliti,Snad náhodou šťastnou lze smrti ujíti,Ze lstivých osídel vrahem položených.I káže on Maksim zeliny snášeti,I všeliké byliny velí přinášeti,Jaké kdy od rodu slyšel jmenovati,68Jaké kdy na zemi viděl vyrostati.On byliny vaří, proměšuje, cedí;Z jedněch carovi nápoj připravuje,Jiné mu na choré oudy přikládá,Hojí, léčí ho den první, léčí druhý,A dne třetího – divu velikého!Car bolesti pozbyl – Car s lože vstává,Vyzdravěl, pozbuda vší nemoci tíže.I promluví Car Boris k lékaři svému,Půl po hněvu mluví, půl po milosti:Hoj lékaři můj, Maksim-bojaříne!Chci za tvé léky tebe darovati,Chci za tvou zpouru tebe pokárati:Knutem pokárati, dvory darovati,Ty kolik ran přijmeš na tělo svoje,Dle počtu přijmeš i dvorů v dvoje.Maksim rány přijímá, Car dvory počítá;Padlo na Maksima všeho devět ran,Nelíbo desáté již se podvolitiAni za carstva půl Moskevského.I vyplatil car dvorů osmnácte,Podařil jej Maksima též mnohým stříbrem,A snad uléčil Boris i svými lékyMaksimovo lakomství ženiny krásy,Jako on z náhody Hosudara svého.69