XXIII. ODPLATA.*)

František Ladislav Čelakovský

XXIII.
ODPLATA.*)

Jak v sadě u Ivana kupce bohatého Na jarním rozpučení krásné růže kvetou, Krásné růže kvetou, oči k sobě vábí: A v domě u Ivana otce bohatého Krásnější dcery rostou, oči k sobě vábí, Zvláště-to mezi všemi Marja Ivanovna. Nedbám o růže všecky v Ivanově sadě, Dbalbych já o dceru Marju Ivanovnu – Ach, již za muž ji dceru otec vydává, Proti vůli vydává, k veliké žalosti, A za Maksima-to z Moskvy bojařína. On s krásnou děvou ujel do Moskvy, ——— *) Příběh tento v skutku se přihodil za panování Cara Borisa Godunova, na samém začátku sedmnáctého století, jakož se o tom v dějinách ruských čísti může. 65 On mladou ženu v svém domě chová, Přístupu a odchodu k ní ani od ní; A jest Maksim lakomec – ne stříbra, zlata, Leč veliký lakomec ženiny krásy. Vyjde-li Marja z domu – hned Maksim za ní, Jde-li po ulici – Maksim tu při ní, A pozdraví-li kdo ženu přívětivým okem, Muž líce pomračuje, k domovu obrátí, Z domu ženu nepouští, tejden nevychází. Tak nepokoj ním dnem nocí zmítá, Ve dne on stínu své mladé ženy Často nevěří, jeho se leká, V noci on ze snu křičí, volá, A lupiče své ženy do potu stíhá. Bylo-li jaké dříve v Ivanovně lásky, Láska i ta k muži svadla, – uchladla; Ona pláče za mužem – muž jinák vykládá, Ona truchlí a bledne – muž jinák soudí; Och, veliké ty hoře, jak tobě ujíti, Jak sužitele toho a trapiče zbýti! – I projíždí jednou na koni za jitra Hlasatel carský ulice po Moskvě, O nemoci Carově on provolává, Ku pomoci každé duše on přivolává, 66 Slibuje veliké dary, carské milosti; Těžká-tě nemoc Cara zastihla, Tož Borisa cara Feodoroviče, Lítá zůří mu bolest po oudech, Jakby pod nohama plamen vyšlehoval; Všickni lékařové rozutíkali se, Nevědouce rady a hlavy střehouce. A Marja Ivanovna stojíc u okna Jedva provolání porozuměla, Zlá se myšlénka v hlavě namanula; Ona poskočí na rychlé nohy, Ona se zamkne do své komnaty, Tajný list piše k Caru velikému, V listě oznamuje a lest zahaluje: „Veliký Care, slavný Hosudare! A jest člověka v kamenné Moskvě, Který nemoc tvou umí uzdraviti, Mohlby život tvůj drahý zachovati, Kdyby k tobě nechoval kamenna srdce, Proti tobě nestál odpornou duší, Člověk ten po jménu bojařín Maksim.“ A když Ivanovna zlý list napsala, Po důvěrné služce k dvoru odeslala; Borisa list dochází, on jej pročítá, Bez prodlení Maksima k sobě obesílá, 67 A obeslav jej, mluví k bojařínu: „Hoj an jsi Maksim, bojařín mi známý! Známý pro nenávist ke mně Caru tvému, Tožť i známý po rozumu tvém léčitelském, Ty spomoz, uzdrav choré oudy moje, A nechceš-li z lásky ke mně Hosudaru, Učiň z lítosti co k bližnímu svému; Chciť velikou milostí tebe obmysliti.“ Jak tu podivil se a uleknul Maksim, On svou přepodannou lásku osvědčuje, On svou neumělost v lécích objevuje, Vše přísahou tvrdí a Bohem dokládá. I nevěří Car Boris slovům bojařína, A po hněvu svém velí, po rozkazu carském, Buď z nemoci těžké i hned vyléčiti, Buď hlavu úpornou pod meč položiti. Nastala tu bída na bojařína, Tuhá nevole Maksima zasáhla, On na své mysli nedlouho přemítá; Z dvojíhoť zlého jedno vyvoliti, Snad náhodou šťastnou lze smrti ujíti, Ze lstivých osídel vrahem položených. I káže on Maksim zeliny snášeti, I všeliké byliny velí přinášeti, Jaké kdy od rodu slyšel jmenovati, 68 Jaké kdy na zemi viděl vyrostati. On byliny vaří, proměšuje, cedí; Z jedněch carovi nápoj připravuje, Jiné mu na choré oudy přikládá, Hojí, léčí ho den první, léčí druhý, A dne třetího – divu velikého! Car bolesti pozbyl – Car s lože vstává, Vyzdravěl, pozbuda vší nemoci tíže. I promluví Car Boris k lékaři svému, Půl po hněvu mluví, půl po milosti: Hoj lékaři můj, Maksim-bojaříne! Chci za tvé léky tebe darovati, Chci za tvou zpouru tebe pokárati: Knutem pokárati, dvory darovati, Ty kolik ran přijmeš na tělo svoje, Dle počtu přijmeš i dvorů v dvoje. Maksim rány přijímá, Car dvory počítá; Padlo na Maksima všeho devět ran, Nelíbo desáté již se podvoliti Ani za carstva půl Moskevského. I vyplatil car dvorů osmnácte, Podařil jej Maksima též mnohým stříbrem, A snad uléčil Boris i svými léky Maksimovo lakomství ženiny krásy, Jako on z náhody Hosudara svého. 69